Domeček

Tak se to nějak semlelo, ani nevíme pořádně jak, ale jednoho hezkého dne nám Gisli nabídnul, že by pro nás měl trochu lepší a trochu levnější ubytování. Nejdřív jsme váhali, ale Gisli zmobilizoval síly a domeček nám ukázal a bylo rozhodnuto. Starý, špinavý až hrůza, bez elektřiny a s kapajícím kohoutkem, nádherný, prosluněný, dřevěný, romantický a náš. Bylo rozhodnuto.
Docela napjatě jsme tuto skutečnost oznámily Thordovi, našemu domácímu ze Tří sester, sbalily si saky paky, naštěstí naverbovaly Gísliho, aby nás přestěhoval - při představě tahání všech těch krámů se nám ježily vlasy na hlavě a ke konci února strávily první, nuceně romantickou noc bez elektřiny a internetu v našem domečku. Do konce února se k nám nastěhovala ještě Zuzka no a od té doby jsme tam měly teplem domova dýchající český babinec. Domeček poté dostal od našich přátel jméno Czech Girls House – Domeček u Českých holek.
Po velkém úklidu (okna a vůbec všechno jsem drhnula štětkou) a návštěvě několika skladů, kde Barča odhodlaně bojovala za vyhlídnuté kousky nábytku, začal domeček vypadat i obyvatelně. Dlouho a vlastně ještě pořád mu schází některé náležitosti, jako třeba normálně fungující pračka (dva měsíce jsme nosily prádlo ke kamarádům, teď pereme, ale pouze na 60°), internet není a pravděpodobně nebude, kohoutek v kuchyni kape a v koupelně vyskakuje. Mlátící plech nám opravili Litevci a vylomený schodek na terase nás stále ohrožuje, ale jsme tam prostě doma.
Domeček má tři patra, takže se tam člověk něco nalítá. Ve sníženém přízemí jsou dva pokoje, které nepoužíváme, koupelna s luxusní vanou a stylovou sprchou, pár komor a prádelna, na prvním patře kuchyň a obývák, navrchu pak dva pokojíčky.
Obecně můžeme říct, že nejvíce času trávíme v kuchyni. Po omezených možnostech ve Třech sestrách jsme si užívaly čtyři plotýnky a troubu a vařily a pekly a vařily a pekly... no a nejsilnější zážitky pochází z prádelny. Z nějakého nepochopitelného důvodu byl šílený problém sehnat pro nás pračku. Fungující. Anebo ji zapojit. Gisli občas projevil snahu a nějakou tu přečku dovezl, ale - první sice prala, ale voda z ní tekla všemi nesprávnými otvory. Poté, co nám dvakrát vyhodila elektřinu, přesunuly jsme milou pračku do sprchového koutu a tam je dodnes.
Druhá pračka neteče. A neždímá. Takže jsme z ní vylovily první kupu prádla, kterou jsme tam naivně nastrkaly a postavily ji vedle té druhé. Asi před měsícem (začátek května) to začalo vypadat nadějně. Objevila se pračka číslo tři. Prala a netekla až do chvíle, kdy měla ždímat. Takže jsme rezignovaly, vytřely podlahu a odnesly prádlo ke kamarádům. Během následujícího týdne se ale děly zázraky, přišli dva kluci a pračku částečně opravili. Už neteče, nebo aspoň zatím a dokonce na ní funguje jeden program- Huráááá.
Internet chytáme z vnější části terasy na černo od naproti z restaurace. Tak jsme se staly novou reykjavickou atrakcí pro turisty kráčející po Laugavegur (hlavní třída). Fotí si holky sedící na plšince mezi terasou a střechou ve spacáku a volající svým rodinám přes skype. Dalo se to, byla to romantika. Telefony občas poněkud komplikoval déšť...na terase. Takže internet jsme používali pouze v teplejších dnech za hezkého počasí. Jinak život bez internetu, televize, pračky, ale pozor, měly jsme sušičku!!!
Tento dům byl místem milých setkání, vždy vlídně společně s námi vítal kolemjdoucí a všichni jej a nás rádi navštěvovali a byly tam příjemné večírky. Dnes dům funguje jako útočiště pro všechny studenty, kteří byli vyhozeni z kolejí a a guesthousů. Náš dům žije a dýchá s lidmi, kteří v něm bydlí.
Za zmínku stojí i naše sousedské vztahy – od jedněch sousedů jsme si půjčovaly mixér, od druhých jsme měly hudební kulisu (v domě byly zkoušky jedné z reykjavických skupin). Speciálně náš soused hrající na elektrickou kytaru v podvlíkačkách u táboráčku hořícího z odpadků, které našel na svém špinavém dvorečku nám připravoval mnoho drobných radostí...
Fotky našeho domečku a jeho obyvatel najdete zde.